Ohrožené druhy
Teoreticky může syndrom vyhoření postihnout kohokoli, kdo – lapidárně řečeno – něco dělá (nepostihuje jen lidi jako zaměstnance; může se vyskytnout např. i u někoho, kdo dlouhodobě pečuje o nemocného člena rodiny nebo se snaží zvládnout nelehkou rodinnou situaci, jak ilustruje např. Y. Keulsová ve své knize Matka Davida S., narozeného 3. července 1959 – mimochodem výborné čtivo).
Z hlediska druhu práce jsou však nejpravděpodobnějšími kandidáty na burnout lidé v tzv. pomáhajících profesích – ti, kteří pracují s jinými lidmi, jež od nich něco potřebují. Patří sem tedy nižší i vyšší zdravotnický personál, učitelé, psychologové, sociální pracovníci, policisté a např. ještě právníci.
Dále jsou to lidé, jejichž práce je do značné míry o komunikaci s jinými (sem samozřejmě pomáhající profese náleží rovněž) – manažeři, novináři, řídící letového provozu, pracovníci helpdesků a infolinek a nakonec ti, kteří dlouhodobě vykonávají nemotivující práci, jež neodpovídá výši jejich kvalifikace.
Z osobnostních předpokladů je z hlediska syndromu vyhoření nevýhodná přecitlivělost, perfekcionismus, sklon k workoholismu, pedantství, přílišný, naivní optimismus a počáteční nadšení. Pokud si nejste jistí, zda se můžete pyšnit těmito vlastnostmi, otestujte se chytrým testem osobnosti ICAP, je rychlý, online a za 20 minut budete vědět, co teď ještě možná ne.
Mezi znevýhodňující okolní faktory pak patří osamělost, málo známých, nefungující rodina, nevyhovující pracovní kolektiv a lhostejný nebo nekoncepční nadřízený.
Z hlediska vztahu k práci jsou ohroženi ti jedinci, kteří mají velké ideály a očekávání a do práce se pustí s nadšením a ochotou leccos obětovat. Následné vystřízlivění (ne zcela nepodobné tomu, co následuje ve vztahu dvou lidí po fázi intenzivní zamilovanosti) spojené se zjištěním, že práce má i svá negativa a že ne vše dokáže člověk svým nasazením zvládnout, se může postupně změnit právě v rozvinuté vyhoření.
Pozor i na tzv. teror příležitostí – člověk nedokáže odmítat postupně vyvstávající a nabalující se úkoly, až nakonec přestává být schopen všem svým závazkům dostát. Chyba je v neschopnosti říkat „ne“ a ve špatném odhadu časových nároků jednotlivých úkolů.
Když se spojí některé z jmenovaných faktorů spolu se souvisejícím stresem, časem spolu vytvoří výbušnou směs a může vyústit v syndrom vyhoření (zde však už přirovnání k výbuchu silně pokulhává, protože jedinec s burnoutem připomíná leccos, jen ne nic explodujícího).
Kromě testu ICAP, který testuje nejdůležitější vlastnosti osobnosti, by vás mohl zajímat i EQ-TEST, který zjišťuje, jak umíte zvládat svou psychiku a jak rozumíte druhým lidem.
PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz
