Než budete číst dál, možná byste si rádi zkusili vědomostní testík „Co víte o syndromu vyhoření?“
Nebo ho můžete nechat až na konec.

Co je syndrom vyhoření?

Jev vyhoření (nebo také burnout) je nejspíš stejně starý, jako sama lidská práce, nicméně jeho název pochází až z roku 1974 od amerického psychoanalytika Herberta J. Freudenbergera. V USA (kde je mimochodem syndrom vyhoření uznáván jako nemoc z povolání) byl pojem „burnout“ používán původně ve spojení s narkomany v chronickém stadiu, později v souvislosti s pracujícími lidmi, kteří projevovali letargii, zoufalství a bezmocnost.

Vyhoření se týká zejména oblasti práce a je typické citovým a mentálním vyčerpáním. Často jde o důsledek dlouhodobého stresu a týká se nejvíce lidí, kteří pracují s jinými lidmi (viz dále). Od deprese nebo prosté únavy se syndrom vyhoření liší hlavně tím, že se vztahuje výhradně na onu krizovou oblast a jeho součástí jsou pochybnosti o smyslu své práce.

Jaké jsou typické příznaky vyhoření?

Vyhoření je syndrom a syndrom je skupina příznaků. Patří sem tedy celá řada projevů: z oblasti emocí (sklíčenost, popudlivost, bezmocnost), postojů (nechuť, cynismus, zapomínání, nesoustředěnost) a mezilidských vztahů (snížená ochota pracovat s lidmi, stažení se, soukromé konflikty). Svou daň si syndrom vyhoření vybírá také v tělesné rovině – časté jsou potíže se spánkem, jídlem, člověk se snadno unaví, může mít vysoký krevní tlak. Podrobně  viz Příznaky vyhoření.

Kdo je ohrožen syndromem vyhoření?

Nejčastěji se s vyhořením setkají ti, kdo pracují s lidmi – příkladně lékaři, zdravotní sestry, učitelé, psychologové, právníci, policisté, telefonní operátoři a další. Nevýhodou je přílišné počáteční nadšení do práce, perfekcionismus, workoholismus, málo přátel, neschopnost odmítat další a další úkoly a špatná organizace času. Podrobně viz Ohrožené druhy.

Jak se syndrom vyhoření vyvíjí?

Jde o plynulý, postupný a dlouhodobý proces, v němž lze rozpoznat zhruba tyto fáze: počáteční nadšení, vystřízlivění, frustrace, apatie a rozvinutý syndrom. Každý člověk je ovšem jedinečný, takže projevy se mohou případ od případu lehce lišit. Podrobně viz Fáze vyhořívání.

Jak se vyhoření zbavit?

Syndrom vyhoření má pozadí v osobnosti člověka, takže je vždycky dobré začít zde: zrevidovat si své přednosti a rezervy, dále plány, ambice, možnosti i žebříček hodnot. Rozvinutý burnout patří do rukou psychologa, případně psychiatra (přidruží-li se silnější deprese nebo sebevražedné myšlenky). Pomoci může dlouhá dovolená a změna místa nebo profese. Podrobně viz Jak na vyhoření.

Jak pokud možno vůbec nevyhořet?

Abyste věděli, proti čemu se bránit, musíte mít informace. Dále pomůžou zdravé a četné vztahy s druhými lidmi, dobrá organizace práce, umění strávit příjemně svůj volný čas a také např. schopnost říkat „ne“. Podrobně viz Prevence vyhoření.
.

Doporučujeme:

Olga Medlíková

Umíme to s konfliktem!

Náročné situace a jejich řešení

Ať chceme nebo ne, konflikt je součástí našeho osobního i pracovního života. Cílem této praktické příručky je vytvořit určitou „mapu“, podle které se lze „pohybovat“ v konfliktních situacích. Naučte se předcházet zbytečným konfliktům, a pokud už k nezbytným střetovým situacím dojde, ovládněte techniky jejich řešení.
Zvláštní pozornost je věnována konkrétním příkladům náročných rozhovorů, ať už jde o kritiku, omluvu, odmítnutí či jiná komunikačně náročná témata.

.

Ladislav Nykl

Carl Ransom Rogers a jeho teorie

Přístup zaměřený na člověka
Publikace předkládá souhrnný obraz teorií nejvlivnějšího amerického psychologa humanistického směru ve 20. století Carla Ransoma Rogerse. Jednotlivé statě jsou doplněny o vlastní autorovy teoretické a praktické poznatky s mnoha příklady, a to jak na poli individuální terapie, tak i skupinové práce v terapii, ve výuce a v encounterových skupinách. Kniha se zaměřuje též na rozvoj přístupu zaměřeného na člověka v rodinném, školním a dalším prostředí, přibližuje jej všem zainteresovaným čtenářům a poskytuje užitečné impulzy k vylepšení našich každodenních mezilidských vztahů.

.

.

Kdo a co všechno vyhořením pracovníka trpí?

Syndrom vyhoření významně snižuje kvalitu života tomu, kdo jím trpí, a ani okolí postiženého nezůstává nedotčeno – klienti, spolupracovníci i blízcí lidé jsou vystaveni snížené výkonnosti (v kvantitě i kvalitě), podrážděnosti střídané apatií, cynismu, ironizování a dalším projevům syndromu. Takový člověk má rovněž tendenci konzumovat větší než pro něho standardní množství návykových látek (cigarety, alkohol, léky) a je tak ohrožen vznikem závislosti. Narušují se mezilidské vztahy, narůstá problémů v partnerství a dotyčný trpí i fyzickými symptomy, jako jsou např. bolesti žaludku, potíže s trávením, bolesti hlavy a zad. Projevem emocionální nestability jsou pak občasné epizody pláče, depresí nebo neochota ráno vstát a jít do práce. Relativně častým jevem je také bavení se na účet klienta a nazírání jeho problémů tak, jakoby si je klient za něco zasloužil. Jde o ztrátu lidskosti v mezilidských vztazích.

Je tedy zřejmé, že syndrom vyhoření má za důsledek sníženou kvalitu péče o klienty. Kromě toho jsou zde i nezanedbatelné ekonomické ztráty: pracovník trpící syndromem vyhoření více absentuje a fluktuuje, což znamená náklady na vyplácení dávek v jeho pracovní neschopnosti a také na výcvik nových lidí nastupujících na jeho místo. I toto nakonec vede k nižší kvalitě poskytovaných služeb a na druhé straně i k vyšším nárokům na stávající personál.

Přibývá případů vyhoření?

Zdá se, že ano. Vysvětluje se to mimo jiné rostoucími nároky na pracovníky a současně menším ohledům na ně. Snižuje se vnímaná hodnota pracovníka, který toto často bere za své (tedy pojímá se jako málo hodnotný). Stále dokonalejší technologie vyžadují méně a méně zaměstnanců, což vede k vyšší nezaměstnanosti a k poklesu mezd. Mnoho lidí pak přijme i neuspokojivou a špatně placenou práci. Na druhé straně ovšem rostoucí složitost strojů předpokládá i vyšší požadavky na obsluhu, což je rovněž stresující. V některých oblastech dále díky automatizaci ubývá možnosti kontaktu s lidmi a když už k němu někdy dojde, řada lidí reaguje podrážděně.